Zpíváme rádi

Vítejte na stránkách Pěveckého sdružení Kopřivnice, z. s.  - PSK

Dovoluji si Vám představit náš pěvecký sbor

Jsme smíšený pěvecký sbor, který sdružuje asi 50 amatérských zpěváků různého věku a různých profesí. Zpívají v něm vedle sebe lidé s vysokoškolským vzděláním, prodavačky, dělníci a jsou mezi námi také učitelé zpěvu nebo hudby. Všichni zpíváme rádi, neboť zpěv a hudba nás spojuje a činí z nás dobré přátele.

V našem repertoáru máme lidové i umělé písně a nevynecháme ani duchovní hudbu. V průběhu posledních let pořádáme zhruba 20 veřejných vystoupení ročně a svým zpěvem jsme potěšili i posluchače v zahraničí: Polsku, Slovensku, Itálii, Německu a Francii.

V oblibě našich příznivců jsou především vánoční koncerty, kterých bývá již řadu let asi šest. Již 21 let se konají pěvecké přehlídky, na které si zveme do Kopřivnice naše hosty.

Našimi čestnými členy se stali skladatelé: Leoš Janáček v roce 1926 a Antonín Tučapský v roce 1997.

UČPSČinnost PSK je podporována městem Kopřivnice.město Kopřivnice

                         

                                                                 REKLAMA

 

      

HISTORIE SBORU

28.09.2011 12:07

V roce 1922, zásluhou vedoucího poštovního úřadu v Kopřivnici Jana Uhlíře, vznikl samostatný pěvecký spolek s názvem Pěvecké sdružení Kopřivnice (dále PSK). Soubor vznikl sloučením tělocvičné jednoty Sokol a sboru Dělnické akademie a dirigentem se stal jeho sjednotitel Jan Uhlíř. Tehdy mělo PSK okolo čtyřiceti zpěváků. V roce 1926 se stal jeho čestným členem Leoš Janáček.

V roce 1932 se ujal funkce sbormistra učitel Ladislav Buček, ale jeho práce byla roku 1938 násilně přerušena. Pro fašistický režim byla nepřijatelná forma samostatného spolku, k jehož hlavním funkcím, daným stanovami, patřila funkce vlastenecká. Dne 10. října 1938 byl spolek zakázán, majetek zabaven a archiv zapečetěn. Později byla značná část archivu zničena. Jen díky osobní odvaze Jana Sýkory, pozdějšího dirigenta, bylo to nejcennější zachráněno.

Po skončení války se do Kopřivnice vrátil Ladislav Buček a opět se pustil do práce s mužským sborem. Usiloval také o založení ženského sboru a s náborem zpěvaček mu pomohly Marie Růžičková a Marie Rohanová. Vznik ženského sboru byl silným podnětem pro vznik  sboru smíšeného, jehož první nacvičenou skladbou byla Modlitba na Řípu Otakara Zicha a Česká píseň Bedřicha Smetany. Aby pan Buček zajistil pro PSK dostatek zpěváků, rozhodl se zřídit z žáků místní měšťanské školy a obecné školy dětský sbor.

Řady PSK se po válce rozrostly o členy Katolické besedy, jednoty Orla a vlčovického mužského sboru, které už svou činnost neobnovily.

V roce 1950 odešel Ladislav Buček do důchodu soubor předal svým nástupcům Janu Sýkorovi a Marianě Prochaskové. Tento rok přinesl výrazné změny, které se týkaly způsobu řízení a organizování PSK. Došlo v něm k transformaci spolku v odborovou organizace, spadající pod Závodní klub ROH kopřivnického závodu Tatra. Tento krok byl výsledkem poúnorového vývoje v roce 1948, kdy bylo rozhodnuto o mocensko – politické a kulturní orientaci republiky.

Včlenění PSK mezi odborové organizace se nedotýkalo pouze formy existence a řízení sboru, ale i výběru repertoáru i koncertních vystoupení. Tyto nežádoucí a neprofesionální zásahy do vnitřních záležitostí PSK ze strany funkcionářů města i závodu Tatra vyvolaly nechuť zpěváků k další práci. Přestali navštěvovat zkoušky.

Ti, kteří zůstali se vyhýbali vystoupením. Za této společensko – politické situace se vedení PSK ujal Jan Sýkora, v pořadí již třetí sbormistr.

Záslužným a předvídavým krokem Jana Sýkory byla výchova budoucích nástupců – Pavla Altrichtra a Evy Pajdlové.

Sedmdesátá léta byla ve znamení útlumu činnosti PSK a vůbec veškerého kulturního dění.

Po létech 1968 – 1969 veškeré pravomoci a umělecké aktivity přešly do ruku politických funkcionářů. Ne všichni zpěváci byli ochotni přistoupit na dané podmínky, a proto činnost PSK v sedmdesátých letech a v první polovině let osmdesátých stagnovala.

Čtvrté a zároveň i poslední období PSK zasahuje až do dnešních dnů. V čele souboru stojí Pavel Altrichtr a Eva Pajdlová.

Oba dirigenti brzy po převzetí sboru prokázali své kvality. Každoročně připravuje PSK tři celovečerní koncerty a svá vystoupení se snaží vždy tématicky zaměřit.

Za dlouhá léta existence PSK se v něm vystřídalo několik generací zpěváků a dirigentů, ale cíl práce zůstal stejný jako v prvních letech činnosti – sborovým zpěvem rozdávat lidem radost v duchu Smetanova pěveckého pozdravu: „Vše co touhou drahé nám, blaha přáno budiž vám.“

 

Použité prameny: kroniky sboru a almanachy vydané k výročím sboru

 

Vyhledávání

Kontakt

Eva Pajdlová dirigent Pod Bílou horou 1251
742 21 Kopřivnice
556 811 719